Tady jsme všichni společně na trajektu, který nás přes noc veze z Janova na Sardinii. Jako méně solventní, ale zároveň toužící po kontaktu s širým mořem, nespíme jako většina pasažérů v kabinách, ale na plastových polohovacích lehátkách, které si dáváme na záď lodě, odkud je krásný rozhled na moře. Začátek plavby - to chce oslavit!



Ještě večerní pohled na janovský přístav - a pomalu vyrážíme.





A jsme v Porto Torres. První zážitky na Sardinii nejsou zrovna povzbuzující - při výjezdu z trajektu jsme důkladně kontrolováni protidrogovou policií. Musíme všechno vybalit a do auta je vpuštěn cvičený pes. Samozřejmě se nic nenajde - ale policejní výběr zrovna nás z celého množství jiných aut nás trochu zaráží. Jedeme do centra a na malou snídani se usadíme u krásné románské baziliky (obr.).

Následně projíždíme značně průmyslovým přístavem do centra města, kde parkujeme v blízkosti nádherné románské baziliky, o níž ale v průvodci téměř nic nenajdeme. Je po ránu zavřená a tak se spokojíme s vnější prohlídkou a pak si dáme snídani se silnou kávou (vlastní zásoby).


Malebné městečko Castelsardo, tedy "sardinský hrad". Leží na severním pobřeží Sardinie na skalním ostrohu. Je sice nastaveno na turistický ruch, nicméně svou podmanivou ostrovní atmosféru malých sardinských městeček si stále zachovává.





Pohled na moře z
verandy jedné malé kavárny na hlavním náměstí. V bludišti úzkých uliček se dá potulovat v příjemném stínu a zároveň si "popovídat" s místními staršími ženami,

které často sedí ve vchodech do domů a pletou z mořského rákosí hezké košíky a pestrobarevné mísy. Ty je možno zakoupit ne sice za lidové ceny, ale předražené též myslím nejsou.


Na vrcholu skály a zároveň na nejvyšším bodě celého městečka se tyčí malý hrad, z jehož nádvoří je opět krásný výhled na moře s městskou zátokou.








O kus dál, stále ještě na severním pobřeží ostrova, jsme zajeli se vykoupat na příhodně pojmenovanou pláž Costa Paradiso, tedy "Rajské pobřeží".








Costa Paradiso je jeden z nádherných úseků Costy Smeraldy ("Smaragdového pobřeží") na severovýchodě ostrova. Celé Smaragdové pobřeží je přírodně velice rozmanité a nabízí nespočet možností krásného koupání.





Voda je tu nádherně čistá a hraje barvami od sklovitě světle zelené po zářivě tmavě modrou. Koupat se zde je opravdu oblažujícím zážitkem.





Costa Paradiso je lemována rozeklanými skalisky, mezi kterými jsou čas od času přírodně umístěny klidné zátoky i písečné pláže.



Ta nejnavštěvovanější písečná pláž je na tomto obrázku. Je druhá polovina září, tedy po letní sezóně, takže i tato atraktivní oáza koupání je poloprázdná.



Ve večerním slunci se krásně vyjímají skaliska, vyčnívající jako siluety dinosaurů z mořské mělčiny.









A tady ještě celkový pohled ze zpáteční cesty podél pobřeží. V pozadí je vidět opačný směr pobřežní cesty, na které je možno najít nespočet osamělých malebných zátok k nerušenému koupání.



Zde zrovna jedna z nich ve večerním slunci. Přístup je sice kamenitý, ale klidné moře zaručuje bezpečnost vstupu do moře i výstupu z něj.





Skály pobřeží mají obyčejně žlutooranžovou barvu a zvláště ve večerním slunci (obrázek) se zabarvují do sytě oranžové, na některých místech až do okrově červené.



Ještě jeden pohled na přírodní krásu skalnatého a přitom přívětivého pobřeží, s kterým se s Costa Paradiso loučíme. Vyrážíme dál podél severního pobřeží ostrova.


Santa Teresa di Galluro. Malebné malé přímořské městečko, které leží na jednom z nejsevernějších misů severní Sardinie. Na snímku opunciový "živý plot" u silničky vedoucí k moři.



Stará obranná bašta na skalním ostrohu nejsevernějšího pozemního výběžku Gallury. Moře je zde otevřeno směrem na sever, kde je možno vidět siluetu nedaleké Korziky.



Opět rozmanité skalnaté pobřeží se smaragdově zelenomodrou vodou v odstínech podle hloubky moře. Jen s tím rozdílem, že zde silněji fouká z otevřeného moře.



Zde, i na předcházejícím obrázku, je dobře vidět na horizontu moře pobřeží nedaléké Korziky, z jejíž strany fouká silný vítr. Tak silný, že se nám do vody příliš nechtělo.




Ve východní zátoce Gallury je přístav, z kterého vyplouvají lodě na Korziku (a opačně).









Moderní socha Panny Marie ze světlého vápence vévodí kromě bašty v pozadí skalnímu výběžku misu.





Z plošiny u sochy je krásně vidět jižní pobřeží blízké Korziky, kde se kupí mračna, z nichž máme trochu strach. Nicméně neopodstatnělý. Po celých 14 dní našeho cestování jsme nezmokli a užívali jsme si převážně příjemného slunečního počasí.

Ještě poslední záběr skalnatého pobřeží Gallury se smaragdovým mělkým mořem a s městečkem se loučíme. Jen si ještě projdeme několik z četných místních krámků se suvenýry (různé výrobky ze sardinského korku a jiné "zbytenosti").

Capo Testa. "Mis Hlava" - nejsevernější ostrovní skalní výběžek do moře. Má nádherné skály, které jsou větrem a vodou zaobleny a zároveň tvoří ty nejroztodivnější tvary, které zde příroda přímo umělecky vytvořila.


Cesta k malé pláži u moře, lemovaná rozmanitě tvarovanými skálami. Capo Testa je mysticky podmanivé místo. Ve  večerním přísvitu se jeho tajemná atmosféra ještě stupňuje.







Maják Capo Testa na nejvyšší skále blízko k moři.

A tady jsme již sestoupili k příjemné, mezi skálami skryté, pláže u moře. K večeru zde už bylo jen pár lidí, kteří se postupně zcela rozešli a tak jsme tu zůstali s příjemným koupáním celý podvečer až do soumraku sami.



Rozmanité tvary zaoblených granitových skal jsou dobře viditelné na tomto snímku, pořízeném z naší malé pláže.




Pohled z pláže na širé moře proti večernímu slunci. Plavání je zde romantické - všude z vody vyčnívají zajímavé skály a balvany.

Porto Cervo - "Jelení přístav". Městečko s velikým turistickým přístavem plným jachet, je výletním centrem Smaragdového pobřeží. Koupání zde díky přístavnímu využití zálivu není příliš dobře možné, ale procházka po městečku stojí za to.

Kostelík v Porto Cervo je poměrně nový (postaven jen před několika desetiletími). Úmyslně byl vybrán tento zvláštní styl, který má navodit atmosféru venkovského sardinského prostředí. Kostel je zasvěcen Panně Marii a nese jméno Stella Maris, tedy "Hvězda mořská".





Příjemná pláž s hrubým pískem o kus dál. Tady jsme si vynahradili koupání, které v Porto Cervo nebylo možné.


Severovýchodní pobřeží Sardinie se skalnatým zálivem, který zároveň sloužil jako kotviště pro luxusní jachty. Zdálo se, že se schyluje k bouři, ale po nedlouhém dešti se počasí opět vyjasnilo.