Ikškile - ruina prvního křesťanského kostela v Pobaltí. Dnes leží uprostřed přehrady na řece Daugavě na malém ostrůvku. Zde r. 1186 nechal první misionářský biskup v Pobaltí Meinhard, který sem přišel šířit křesťanství ze severu již křesťanského Německa. Zbudoval blízko řeky, hlavní komunikační tepny Pobaltí, kamenný kostel a hrad. Dnes z celé raně gotické stavby zbyly jen nepatrné zbytky. Nicméně pro dějiny celého Pobaltí mají prvořadý význam: tvoří první kamenné stavby celého území a jsou prvním svědkem začlenění Pobaltí do křesťanské Evropy.





Riga - hlavní město Lotyšska - na obr. katedrála Panny Marie. Dóm (katedrála - biskupský centrální kostel) leží v centru Rigy a je největším kostelem v celém Pobaltí. S jeho stavbou bylo započato již r. 1211 za prvního významného biskupa v celém Pobaltí - Alberta. Kostel byl v průběhu věků mnohokrát přestavován a upravován, nicméně jeho části (presbytář a příčná loď, stejně jako kapitulní síň a křížová chodba přilehlého kláštera) nesou ještě známky původní románské architektury. Věž, která svými 90 metry vysoko ční nad ostatními stavbami staré Rigy, již nese rysy pozdější (její střecha a špice pocházejí z doby barokní - 2. pol. 18. stol.). Ještě na tomto místě několik informací k biskupovi Albertovi, který má veliký význam pro historické evropské formování Pobaltí. Biskup Meinhard, o němž byla řeč výše, byl prvním křesťanským misionářem Pobaltí. Nicméně ani jemu, ani jeho následovníku, biskupovi Bertholdovi, se nepodařilo vážněji ovlivnit náboženské vyznání ani kulturu místních stále ještě pohanských kmenů. Samotný Berthold padne v boji se vzbouřenými Balty. V té době (r.1200) se podaří nově jmenovanému biskupovi Albertovi získat od papeže oficiální povolení křížové výpravy do baltských zemí, která měla údajně chránit malé skupiny křesťanů před násilným tlakem vzdorného pohanského silnějšího okolí. R. 1201 se objevuje s 23 loďmi plně obsazenými po zuby ozbrojenými křižáky v ústí řeky Daugavy (hlavní komunikační vstup do Pobaltí). Obsadí obchodní osadu Rigu, kterou mohutně opevní a ustanoví ji za centrum území i za centrum křesťanské misie (tím pádem je považován za zakladatele hlavního města Lotyšska). O rok později je založen řád "Mečových rytířů" (též "Livoňský řád"), kterému je předána od biskupa Alberta "péče" o šíření křesťanství do celé země. Mečovým rytířům se podaří v krátké době podrobit si Livoňce i Lotyše a zakládají pod dohledem biskupa Alberta tzv. "Livoňský duchovní stát". Jeho centrem zůstává Riga. Zanedlouho však nastává napětí mezi biskupem a jemu "podřízeným" řádem Mečových rytířů. Napětí pramení z mocenských ambicí, které si nyní začínají klást i samotní, dosud biskupovi podléhající, rytíři. Celý spor, jenž je provázen častými vojenskými potyčkami, je urovnán papežem, který r. 1210 věnuje jednu třetinu Livoňska jako léno livoňskému řádu Mečových rytířů. Poněkud násilná christianizace pokračuje dále na severovýchod - mezi Estonce. Zde prosí biskup o pomoc Dány, kteří mají svou vojenskou i kulturní silou pomoci pokřesťanštit pohanské Estonce. Ti při této pomoci staví Dánové na strategicky důležitém místě pevnost Reval (dnešní Tallin) a tak se stávají zakladateli hlavního města Estonska. Křesťanské Livoňsko (dnešní Lotyšsko a Estonsko - včetně ostrovů) je politicky rozděleno pod vládu biskupa Alberta (Riga), Mečové rytíře (Cesis) a Dány. Litva však díky své vojenské síle, kterou se nepodařilo zlomit ani Mečovým rytířům, ani Německým křižákům, zůstává po celé tyto dobyvačné dějiny samostatnou a nezávislou.

Dům Černohlavců, před ním socha Rolanda, oblíbeného hrdiny z 8. stol. Dům Černohlavců byl stavěn jako společenské a kulturní centrum, ve kterém se scházeli svobodní obchodníci, kteří měli pro svůj spolek jako symbolického patrona křesťanského světce a mučedníka z prvních století křesťanského letopočtu, který byl afrického původu, tudíž znázorňován jako černoch. Dům je tvořen ze dvou důležitých částí - jeho levá část začala být stavěna již ve 14. stol., dokončena do dnešní podoby byla až ve stol. 16. Část pravá je stavěna v historizujícím slohu až na konci století 19. Dům sloužil pro setkávání nejdříve svobodných kupců místních i přespolních, postupně se však stával jakousi prestižní hospodou, kde se slavily rozverné svátky za hojného pití a jídla. Proslavené byly tzv. masopustní soboty (sob. před Popeleční středou), které vždy oplývaly množstvím dobrého alkoholického pití i bohatého masitého jídla. Dům byl za 2. světové války značně poničen, po válce za sovětské okupace byly trosky srovnány se zemí. Zcela nově rekonstruovaný dům vyvstal doslova na "zelené louce" během 6 let mezi roky 1995-2001. Jeho slavnostní otevření proběhlo k 800. výročí založení města. Dnes se poznenáhlu opět stává společenským a zábavným centrem Rigy (jeho luxusní restaurace a kulturní sály - koncerty, představení, výstavy).






Kostel sv. Petra se svou třístupňovou věží, která tvoří významnou siluetu města. Stavba pochází ze 13. a 14. stol., kdy získala svou nynější podobu. Vysoká tříposchoďová věž byla dostavována až v době barokní. Dnešní věž byla podle starších plánů dostavěna až po 2. světové válce, kdy byla celá Riga značně poničena. Měří 124 metrů, její nejstarší předchůdce z r. 1491 měřila celých 137 m a platila za nejvyšší kostelní věž v celé tehdejší Evropě.











Jezerní opevněná prehistorická osada na jezeře Araiši v přírodním Národním parku Gauja. Osada, tvořená dřevěnými sruby, byla věrně rekonstruována podle své podoby z 6.-8. stol. NIcméně její kořeny vzniku sahají až do doby železné. Rekonstrukce byla možná díky zachovalým zbytkům, uchovaných v bahnu jezera.









Césis (vyslovováno "čésis) - hlavní hrad řádu Livoňských rytířů (Mečových bratří). Hrad byl od začátku 13. do poloviny 16. stol. sídlem velmistra Livoňských rytířů. Během těchto 300 let byl neustále rozšiřován, takže dnes jeho ruiny zabírají úctyhodnou rozlohu. V 2. pol. 16. stol. byl dobyt a poničen Švédy, ještě citelnější ránu zažil od Rusů na začátku 18. stol. Dnes se, jak prostředky dovolují, pomalu restauruje.