Z Ait Benhaddou se loučíme s jižní oblastí Maroka a přejezdem přes Vysoký Atlas míříme do Marakéše. Vysoký Atlas je nejvyšším pohořím v sev. Africe, svou nejvyšší horou Djebel Toubkalem se pyšní 4.167metry nadmořské výšky. V horách, tedy spíše v jejich nižších oblastech, žijí především domorodí Berbeři, kteří, alespoň zde, jaksi stojí na okraji společnosti, ve značné chudobě. My jsme ovšem pouze krátkodobě projížděli východní částí pohoří směrem do Marakéše, proto jsme neměli možnost hlouběji poznávat ani tuto nádhernou přírodu, ani se setkávat s místními obyvately. Hory , jak jsme je alespoň z auta při jízděpoznali, jsou ještě značně nedotčené masívním turismem. Působí divoce a zároveň panensky. Široko daleko nebylo vidět (kromě poměrně frekventované silnice) živáčka. Zastavili jsme celkem jen 3 až 4krát, sna jen jedna epizoda z jedné zastávky: Zastavujeme, abychom si "odskočili" a zároveň se krátce "pokochali" okolními scenériemi. Tu k nám, jak už tomu v Maroku často bývá, zčistajasna přikvačil nevítaný společník, který nám chtěl spestřit naši zastávku. Nabízel rozříznuté polodrahokamové pecky, uvnitř jasně červené nepřirozené, zářivé barvy, která se zdála spíš uměle doplněná, než přírodní, a samozřejmě za zcela nekřesťanské vyvolávací peníze. Navzdory tomu, že smlouváním by bylo jistě možné cenu podstatně srazit do reálnějších mezí, jsme již od počátku tvrdohlavě trvali na své neochotě cokoli zde kupovat. Nabízeč "drahokamů" byl však natolik neodbytný, že jsme neměli jinou možnost, než s ním alespoň trochu komunikovat. Chtěli jsme si dát něco k pití, naše zásoby plechovek s českým pivem byly stále ještě k mání. A samozřejmě, jakmile začnete něco vytahovat z kufru, hned máte dost přátel, kteří vám chtějí s tímto břemenem pomoci. A tak jsme, nikoli poprvé, zažili, že i muslimští věřící, kteří mají alkohol morálně zapovězený, se rádi piva napijí. A tak jsme nabídli plechovku též našemu novému společníkovi. Při vytahování pivní plechovky z kufru se mi však podařilo plechovku protrhnout o uzávěr dveří. Z napěchované plechovky vystříklo napěněné pivo a - samozřjmě - na oblečení našeho "hosta". Dosud poměrně přátelský vztah se vturánu proměnil v otevřené nepřátelství. Avšak i to, jak se nakonec ukázalo, bylo spíše záměrné divadelní představení, nežli demonstrace opravdového rozhořčení. Nakonec totiž z celého výstupu vyplynulo, že jsme povinni zaplatit našemu těžce poškozenému veškeré výdaje na očistu jeho oblečení, což v Maroku podle této naší zkušenosti není vůbec levná záležitost. Nebyli jsme však ochotni přistoupit na tak vysoké odškodnění, přičemž jsme se hájili, že jsme ho nejen k ničemu nenutili, ale ani vůbec nezvali, aby se tak nebezpečně přibližoval k našemu autu. Nakonec jsme však s poskytnutou neporušenou plechovkou piva opustili prostor, poněvadž rozumná dohoda na odškodnění nebyla očividně dostupná.
A tady několik málo obrázků z přejezdu Vysokého Atlasu:
Zpět na ÚVOD