Jedeme dál - směr MEKNES. Meknes je královská metropole z doby našeho baroka. Jeho zakladatelem, jako královského města, a zároveň jeho hlavním zbudovatelem je Moulai Izmail, praotec dodnes vládnoucí dinastie marockých králů - Alouitů. Tento panovník byl krutým despotou, ale zároveň dostatečně silným vládcem, aby dokázal zabránit zhoubným válkám a ekonomické chudobě. Proto je přijímán dodnes většinou obyvatel za vládce schopného, pro Maroko blahodárného, který je uctíván téměř jako muslimský světec (náboženství a politika je v islámu zpravidla propojena). Město neleží daleko - ostatně ve své době nechal Izmail z Volubilisu vláčet do nově vznikajícího Meknesu mnoho zachovalého vzácného stavebního materiálu, který následně sloužil jako základ pro výstavbu nového královského města. Lví podíl na této těžké práci vykonávali křesťanští otroci. Do města dorazíme již v odpoledních hodinách. Parkujeme na velikém veřejném prostranství - tentokrát kupodivu bez poplatku - asi si nás nevšimli - a vydáváme se vzhůru do města. První dojem: všude jen dlouhé jednotvárné zdi opevnění. Dorazíme k nádherné bráně uprostřed hradby - Bab Mansour. O kousek dál pronikáme jinou branou do starého města. Ale opět většina našeho "chození" se odehrává kolem monotóních "nekonečných" zdí, které obklopují nepřístupný královský palác (král. paláce jsou dodnes v soukromém vlastnictví královské rodiny, která je obyčejně nezpřístupňuje veřejnosti). Nakonec nalezneme mauzoleum (hrobku) Izmaila, o níž z průvodce víme, že je přístupná veřejnosti. Je "zadarmo", nicméně malý bakšíš pro místní strážce je nutnou slušností. Uvnitř ko,plexu hrobky (viz obr.) se člověk cítí jako v jiném světě - nádhera. Obrázky z Meknesu:
Zpět na ÚVOD