zpět v DILLÍ



A jsme opět zpět v Dillí, kde nám vyzbyl ještě jeden den k návštěvě několika krásných míst. Na obrázku hrobka mughalského místokrále Safdardžanga z let 1735-1774. Místokrál Safdadžang byl vládcem Avadhu za nadřízené vlády mughala Muhammadšáha (1719-1748). Je to víceméně poslední ze slavných mughalských hrobek v Dillí a v Agře. Je stavěna z červeného a žlutého pískovce s bělomramorovnou intarzií. Je krásná, ale na první pohled již postrádá oné starší eleganci hrobek Humajúna či Tadž Mahalu.





Prezidentský palác (Ráštrapati Bhavan) v Novém Dillí. Palác je dílem britského architekta Edwina Lutyense z let 1921-29. Lutyens byl pověřen architektonickým návrhem nového vládního centra, které se na rozhodnutí britského krále Jiřího V. stěhovalo z Kalkaty. Původně sídlo místokrále (koloniální období), dnes sídlo indického prezidenta. Velkolepá stavba měla být jakýmsi průsečíkem evropské imperiální architektury a stavebním umění indickým. Nicméně působí až příliš evropsky a zdálky se jen těžko odkrývají prvky stavebního umění Indie samotné. Před palácem se tyčí 145m vysoký "Džaipurský sloup", dar džaipurského maharádži, jehož vrchol zdobí veliká skleněná hvězda vyrůstající z bronzového lotosového květu.







Obrovská kovová brána vedoucí do hlavního areálu presidentského paláce je zdobena bronzovýmy znaky Indie. Historicky se jedná o hlavici několika sloupů krále Ašóky (269-232 př. Kr.), na kterých prostřednictvím slavnostních prohlášení nabádal své poddané k všeobecnému míru a úsilí o ušlechtilost. Nejznámější hlavice je dnes uchovávána v muzeu v Sarnáthu, je až obdivuhodně výbrně zachovalá a znázorňuje patrně obrovskou moc starověkého panovníka (čtyři lvi otočení do čtyř světových stran) a na podstavci zvířat kolo neustálého koloběhu života (Ašóka byl nadšeným buddhistou) a čtyři symbolická zvířata.









Brána Indie, postavená Lutyensem r. 1921 ve formě "vítězného oblouku", je postavená na paměť 90 000 padlých indických vojáků ve službách britského impéria za první světové války. Kromě toho je zde též 3 000 jmen padlých v indo-afghánské válce z r. 1919. Malý pomník za obloukem připomíná padlé z indo-pákistánské války z r. 1971.










A nakonec ještě několik soch z indického Národního muzea. Jsou většinou velice staré a znázorňují vytříbené umělecké nadání sochařů staré Indie. Žel je nedokážu již přesně popsat, tak tedy jen vždy několik poznámek, kdo je zde vlastně vyobrazen. Na tomto snímku je Buddha - nadpozemsky klidný a majestátný.












Toto nedokáži ani přibližně identifikovat, nicméně sochy připomínají zobrazování lidského těla v Indii kolem r. 1000.












Bronzová socha nějaké bohyně (snad Parvátí - manželka Šivy?). V každém případě též starobylý doklad sochařské vytříbené zručnosti indických umělců.















Bronzová krásná socha boha Šivy při svém slavném "kosmickém tanci". Šiva, dynamický bůh ničení, zániku a plodnosti, nového vznikání, zde tančí uprostřed kruhu z plamenných jazyků. Jeho tanec vyjadřuje neustálý koloběh života, umírání a znovuzrzení, a zahrnuje v sobě všechny vesmírné živly a síly, které tento koloběh života umožňují.












Bohyně Kálí. Kálí znamená v hindštině "černá" a bohyně dělá svému jménu opravdu čest. Brodí se v krvi a ostatcích zmasakrovaných nepřátel, ve svých početných rukou drží smrtonosné zbraně a uťaté hlavy poražených protivníků.















Opět socha ženského božstva. Snad bohyně matka Ganga?











A zde již poslední indické snímky při cestě k taxiku, který nás vezl na letiště ke zpáteční cestě. Pestrobarevný krámek v ulicích starého Dillí s ozdobnými indickými textiliemi.









A ... SBOHEM okouzlující Indie!
(většina místopisných informací je převzato z turistického průvodce Sever Indie od vydavatelství Rough Guides)